Opravdu existuje Santa Claus? Někdo by řekl, že je to hloupá otázka, protože Santa Claus je samozřejmě mýtus. Jiní by řekli, že ta otázka je směšná, protože on je samozřejmě skutečný! Jak o tom můžeme pochybovat?
V průběhu let děti na celém světě hlásily, že viděly skutečného Santa Clause – nikoli Santa Clause v obchodním domě nebo zvonící charitativní sběratele Armády spásy, ale skutečného. Někteří dokonce tvrdí, že viděli sáně a soby svatého Nicka. Jsou to jen iluze viděné očima dětského vánočního vzrušení a očekávání? Zde jsou některé z příběhů, které dospělí a děti vyprávějí o tajemných štědrovečerních pozorováních, která minula.
Bristol, Anglie – 2000
Teď je mi 14, ale to se stalo v roce 2000 v mém starém domě v Bristolu v Anglii. Byl jsem s mámou a tátou a mojí sestrou. Bylo kolem půlnoci Štědrý večer a byl jsem jediný vzhůru, protože jsem byl opravdu vzrušený. Slyšel jsem tyto velké kroky ve svém obývacím pokoji. Docela jsem se bála a navíc jsem slyšela, jak nade mnou cinkají zvony. Tak jsem chtěl vidět, co se děje.
Šel jsem po schodech velmi pomalu a viděl jsem, jak tento velký muž rozkládá dárky po mém obývacím pokoji. Chtěl jsem něco říct, ale příliš jsem se bál, abych to udělal, protože jsem si myslel, že bude naštvaný. Vyběhl jsem zpět nahoru a šel spát. Byl jsem tak přesvědčen, že jsem viděl skutečného Santu a ráno jsem to všem řekl: ale nikdo mi nevěřil.Alex H.
New York – 2002, 2004 a 2007
Byl Štědrý den roku 2002 v New Yorku. Moji rodiče pozvali několik přátel a příbuzných na večeři, něco jako oslavu Štědrého večera. Poté jsem se rozhodl jít do svého pokoje podívat se na televizi, ale nebylo tam nic dobrého. Pak jsem zjistil, že přecházím po chodbě sem a tam. Můj dům je velký, takže se mnou nikdo nebyl. Všichni byli v obýváku a dívali se na film, který mě nezajímal.
Asi po sedmi minutách přecházení jsem uviděl vysokou, tlustou postavu, jak utíkala asi 20 stop ode mě. Taky to bylo přikrčené. Dokonce měl na sobě nějaký oblek Santa Clause. Nevěřil jsem na Santu, ale tohle mě vyděsilo. V mém domě byl cizí muž!
Rychle jsem běžel k rodičům a všechno jsem jim řekl. Ušklíbli se na mě a v žertu řekli: "Možná to byl Santa Claus." Nevěřil jsem tomu, tak jsem si s rodinou a všemi ostatními sedl do obýváku.
Pak se to stalo znovu na Štědrý den 2004. Pamatuji si to živěji než minule. Ležel jsem na gauči v obýváku. Moji rodiče byli v kuchyni a bavili se o obchodním blogu nebo tak něco. Najednou jsem uviděl obrovského muže, asi sedm nebo osm stop vysoký, jak se plazil pod stromem a prostě zmizel. Než zmizel, podíval se na mě a řekl: "Psst." Velmi zvláštní, tak jsem šel do kuchyně a sedl si s rodiči.
K podobným událostem došlo i o následujících Vánocích. Vzpomínám si na jeden v roce 2007, tentokrát bylo denní světlo, a já jsem náhodou u sebe na dvě sekundy uviděl další vysokou postavu se santovským kloboukem, pak byl pryč. To se opravdu stalo! —Claxton Kalmbach
Bílý Santa – 1969
Měl jsem zkušenost, když mi byly tři roky a byl jsem ještě dost mladý na to, abych nosil pyžamo s nohama. Psal se možná rok 1969, Štědrý den. Chtěl jsem vidět, co mi Ježíšek přinesl, tak jsem tiše prošel chodbou a podíval se za roh do našeho obýváku. Viděl jsem své rodiče a někoho, koho jsem neznal, motat se kolem našeho vánočního stromečku. Ten cizinec byl starý muž s bílým plnovousem a vlasy v červeném obleku. Rychle jsem se co nejrychleji vrátil do svého pokoje v pyžamu s nohama a vklouzl do postele.
Řekl jsem své matce, co se stalo o mnoho let později, a ona trvala na tom, že jsem snil nebo že to byl můj táta. To nebylo možné, protože táta seděl na židli za neznámým a máma stála hned vedle mého táty! Jsem Afroameričan a během té doby byli všichni nájemníci v naší budově Afroameričané, takže Santa vynikal!—Joanne
Sousedství — 1973
Jednoho Štědrého dne asi před 35 lety, když jsem byl v pubertě, jsem jel s rodiči v autě a vracel jsem se domů velmi pozdě v noci. Celou cestu jsme si povídali o Santa Clausovi a o tom, jak skvělé by bylo, kdyby skutečně existoval. Když jsme zajeli na příjezdovou cestu k našemu domu – byl tam, po špičkách se prodíral ve sněhu mezi dvěma domy přes ulici! Když jsme to viděli, všichni jsme se smáli a vzpomínali na tuto příhodu po mnoho dalších Vánoc. P.S.: Nebyly hlášeny žádné loupeže.—Del
Jasné světlo — 2003
Teď je mi 13, ale něco jsem viděl, když mi bylo sedm. Byla tma, v noci kolem půlnoci [na Štědrý den]. Byl jsem v posteli, ale nespal jsem (kdo by mohl být?). Najednou jsem uviděl zářit červené světlo dolů do mého okna. Bylo to tak jasné a nějak jsem věděl, že ano mu.
Podíval jsem se na oblohu, ale viděl jsem jen jasné světlo vycházející z malého předmětu. Neslyšela jsem vrtulník nebo tak něco, ale slyšela jsem ten jedinečný zvuk zvonků a samozřejmě zvuk kopyt klepajícího na střechu. Tyto zvuky trvaly několik sekund poté, co světlo zmizelo, a pak zmizely.Nefrit
San Antonio
Bylo mi asi 7 a díval jsem se z okna v druhém patře a čekal, až ho uvidím. V dálce jsem viděl, jak se něco blíží: byly to obrovské saně a letěly přímo nad mým domem! Nevzpomínám si, že bych viděl nějakého soba, ale viděl jsem muže oblečeného v červeném s plnovousem. Byl jsem tak překvapený, ale díval jsem se dál, dokonce jsem vystrčil hlavu a polovinu těla z okna!
Řekl jsem to rodině, ale věděl jsem, že mi opravdu nevěří. Přísahám na svůj život a dodnes jsem něco viděl. Nevím, jestli to byl opravdu Santa Claus, ale viděl jsem, co jsem popsal!—Kreslil
Skotsko – 1978
Před pár týdny za mnou přišel starý přítel. Před lety jsme ztratili kontakt, ale podařilo se mu mě vystopovat a přinesl mi vánoční přání. Po pár minutách jsem se ho zeptal, jestli si pamatuje na Štědrý večer asi před 30 lety, když jsme byli mimo naše domy. Vyrůstali jsme vedle sebe.
Muselo být kolem 19:30. za jasné noci, když jsme najednou slyšeli zvonek nebo zvony v dálce, jak se rychle přibližují. Když jsme oba vzhlédli, byli tam sob, sáně a Santa létající velmi rychle a nízko nad mým domem. Bylo to krátké, ale oba jsme to běželi říct svým rodinám. Samozřejmě se všichni smáli, ale říkám vám, že to bylo skutečné!
Takže když se objevil můj přítel, zeptal jsem se ho, jestli si pamatuje, a on řekl, že samozřejmě... ale nerad o tom teď vyprávěl lidem. Dokážete si představit proč! -Jimmy
Na střeše — 2006
Před třemi Vánocemi jsem se vracel domů od tety, kde máme oslavu. Plakal jsem, protože mi jeden z mých bratranců řekl, že Santa není skutečný. Pak jsme zašli za roh mé ulice a tam to bylo – velké červené sáně a sobi sedící na mé střeše! A pak mi z komína vyskočil Santa!
Druhý den ráno jsem všem řekl, jestli si pamatují, ale nemohli. Ale před pár dny můj táta vylezl na střechu, aby opravil únik... a přes střechu vedly dlouhé rovné čáry. Vyfotil jsem to a ukázal jsem to svým dětským sestřenicím a řekl jsem jim, že vždy věří.—Anonymní
Parkoviště na letišti
Před pár lety jsem pracoval na letištním parkovišti v budce na výběr parkovného. Na Štědrý den zastavilo auto k oknu, cestující byl velmi šťastný, obtloustlý, bělovousý chlap na sobě červené kalhoty s červenými podvazky a bílý rolák pokrytý červenými a zelenými vánočními znaky. Určitě mi připadal jako Santa. Zbytek večera jsem všem svým zákazníkům řekl, že Santa právě přiletěl.—SKittySKat
Austrálie
To se stalo kdysi dávno, když mi bylo asi deset let. Náš dům byl na předměstí. Přísahám, že jednoho Štědrého dne jsem spal ve svém pokoji, když jsem uslyšel, jak se otevírají dveře na dvorku zavřít a o minutu později se otevřelo a znovu zavřelo ještě třikrát, každé asi minutu odděleně. Myslel jsem, že to museli být moji rodiče, kteří přinesli naše dárky z naší garáže, i když si nevzpomínám, že bych je viděl jít kolem mé ložnice do jejich pokoje. V tu dobu jsem se schovával pod peřinou.
O jiném Štědrém večeru jsem se pokusil proklouznout dolů do obýváku, abych se pokusil chytit Santu, ale zarazil jsem se a odešel. Když jsem se vracela do své ložnice, minula jsem naše přední dveře a zvenku se rozsvítilo světlo a zdálo se mi, že vidím stín někoho venku. Samozřejmě, když o tom teď přemýšlím, mohl to být jen kolemjdoucí nebo kočka nebo tak něco. Nebo možná – jen možná – to mohl být Santa.-Nicku
Děsivý Santa
Bylo mi pět let a byl jsem ve svém pokoji, když jsem v obývacím pokoji slyšel šourání. Vstal jsem a rozhlédl se kolem dveří, kde jsem uviděl muže v obleku Santa stojícího před vánočním stromečkem. Musel cítit mou přítomnost, protože se otočil a podíval se na mě. Nevypadal vesele ani mile a šťastně, jak byste čekali, že bude Santa Claus vypadat. Vypadal tak děsivě, jako by mi zíral do duše.
Automaticky jsem vběhl do pokoje rodičů a schoval se pod peřinu. Nevím, proč jsem se tehdy tak bál, ale na chvíli jsem to odepsal jako sen, než jsem na to úplně zapomněl.
Po letech jsem si na to vzpomněl. Myslel jsem, že to mohl být lupič, ale když jsem se zeptal rodičů, nikdy v tom bytě nic nechybělo. Jediný případ, kdy jsme byli okradeni, bylo, když jsme se později přestěhovali. Jediné vysvětlení, které teď mám, je, že to byl nějaký druh zjevení.Ana
Memphis, Tennessee – 1980 a 2009
Vyrostl jsem na předměstí Memphisu v Tennessee. V 80. letech mi bylo 8 nebo 9 let. Vraceli jsme se s rodiči domů z vánočního večírku na Štědrý den. Když jsme zastavili na příjezdové cestě, viděli jsme Santa Clause na saních vznášet se nad naším domem. Jediné, co jsme slyšeli, byly zvony na saních. Sáně byly osvětleny, abychom viděli Santu (v plné výstroji) na saních. Pamatuji si, že jsem viděl soby, ale nevím, kolik jich bylo. Santa na nás zamával a odletěl na saních.
Nikdy na to nezapomenu a nikdy nezapomenu na totální šokovaný obličej mého otce. Byl leteckým dispečerem a když se po prázdninách vrátil do práce, zeptal se na to a nic.
V dalším bizarním zvratu jsem na Černý pátek v roce 2009 čekal ve frontě v místním obchodě Target a dal se do rozhovoru s jinou dámou ve frontě. Povídali jsme si o vánočních nákupech a najednou se z ničeho nic zmínila, že její bratr před dvěma lety viděl Santa Clause na saních. Stál jsem s otevřenou pusou, protože jsem tomu nemohl uvěřit. Každý Štědrý den na něj stále myslím a dívám se ven, abych se pokusil zahlédnout.—Paní. mzdy
Tichý Santa
Bylo mi pravděpodobně kolem 8 let, když jsem na Štědrý den kolem 12:00 ležel vzhůru v posteli asi 30 minut. Byla jsem nesmírně nadšená, myslela jsem na ráno a otevírání dárků. Každopádně začínám slyšet ty velmi slabé kroky, které se blíží. Do mého pokoje, pokoje mých rodičů a potom pokoje mého bratra se pomalu podíval muž v botách a nesl pytel. Jsem si naprosto 100% jistý, že jsem byl také vzhůru. Viděl jsem ho docela dobře, protože jsme měli na chodbě v koupelně rozsvícené noční světlo. Pamatuji si, že jsem schoval celý obličej pod přikrývku s malou částí očí, abych viděl. Pak tiše odešel a byl pryč.
Samozřejmě jsem ráno o svém pozorování řekl rodičům a bratrovi a oni si samozřejmě mysleli, že jsem se zbláznil. Dodnes (teď je mi 28) se rodičů ptám, jestli s tím měli něco společného a oni to stále popírají a říkají, že se mi to zdálo. Pevně věřím, že jsem viděl ducha nebo nějaký druh Santovy entity.—Richarde
Santa určitě ne
Tento příběh jsem před lety slyšela od svého manžela. Byl malý, mohlo mu být kolem šesti let. Jeho rodina trávila Vánoce na staré rodinné usedlosti. Byl v posteli, když zaslechl venku hluk a běžel k oknu, aby se podíval, co to je. Co by měl vidět, než tlustého muže s bílým vousem, který kráčí vířícím sněhem směrem k domu. Vplížil se dolů, aby si Santu pořádně prohlédl.
Jak byl zklamaný, když zjistil, že to byl jen jeho dědeček v jeho červeném „odborném obleku“, když se vracel z přístavku.K. Stuart
