Otázka, kterou slyšíme často kladenou, je, jak se může narcista léčit nebo jak se mohou narcisté zlepšit. Pravdivá odpověď je, že narcista nemůže léčit. Narcisté se nemohou zlepšit. Narcista je rozbitá osobnost. Narcistova mysl – jejich samotná já - rozbili se na kusy pod jakýmkoliv stresem a tlakem, kterému byli vystaveni, ještě než byla osobnost vůbec zformována a než vůbec mohli pochopit, co se děje.
A pak to zůstal tímto způsobem.
A pak to vytvořený tímto způsobem.
A pak to vyrostla tak.
Neexistuje způsob, jak to dát dohromady, aby to bylo celé. To není možné. Porucha osobnosti ovlivňuje každý aspekt myšlení člověka. Zabarvuje každou jednotlivou věc, kterou dělají, říkají a myslí. Nejde to nijak změnit. Jde o to, kdo a co jsou. Je to mnoho roztříštěných kusů, které chodí za maskou. Tímto způsobem se podobá disociativní poruše identity, kterou jsme dříve nazývali mnohočetnou poruchou osobnosti.
To však neznamená, že by zhoubní narcisté neměli žádnou naději, že se v některých ohledech zlepší – zejména v závislosti na tom, jakou poruchu mají. Některé části chování některých narcistů lze změnit terapií a případně léky. Pokud dokážou pochopit, že mají poruchu, připustit, že problém je v nich a jejich myšlení, a z celého srdce se zavázat k léčbě, existuje možnost, že některé jejich hroznější chování lze změnit – ale to je vše, co se může stát, a je to běh na dlouhou trať. Jejich způsob myšlení a cítění se nezmění. Pořád budou narcisy. Stále budou rozbitou osobou bez skutečné identity a bez skutečné schopnosti milovat lidi nebo je vidět jako skutečné a rovnocenné co do důležitosti. Nikdy je nelze udělat celé.
Pokud upustíte talíř na zem a ten se rozbije, talíř se rozbije. I kdybyste to mohli nějak slepit, budou chybět kousky a úlomky. Budou tam díry a mezery a zubaté okraje. Části se k sobě nemohou skutečně připojit. Nikdy to nemůže být stejné. Nikdy to nemůže být celé. Je to prostě hromada střepů slepených dohromady. Může fungovat po určitou dobu, jako narcista také může fungovat po určitou dobu, ale vždy existuje hrozba, že by se mohla pod tlakem rozpadnout, protože je již rozbitá. Při dostatečném tlaku ano vůle rozejděte se.
To je důvod, proč nemůžete milovat narcisty zpět k duševnímu zdraví. Neexistuje žádné duševní zdraví, ke kterému by se člověk mohl vracet. Možnost, že by byli celou osobou, byla zničena dříve, než jste se s touto osobou vůbec setkali. Bylo zničeno dříve, než na to byli vůbec staří mít skutečnou identitu. Nemůžete je nutit, aby se odlišovali. Nemůžete si přát, udělat nebo doufat, že narcista bude lepší. Když milujete narcistu, nemilujete člověka, protože tam je žádná skutečná celá osoba tam není. Jsou tam prostě nekonečně se měnící masky a kousky, které se dostávají do popředí a pak mizí do pozadí, když je převezme další.
Tento obsah je přesný a věrný podle nejlepšího vědomí autora a nemá nahrazovat formální a individualizované rady od kvalifikovaného odborníka.
J dne 18. listopadu 2019:
Tento víkend jsem přečetl asi polovinu vašich článků a jsem jimi naprosto fascinován. Děkuji za velmi zajímavé postřehy o tom, jak funguje mysl lidí na spektru BP, NPD a sociopatie. Mám několik otázek (zkoušel jsem použít funkci „zeptejte se autora na otázku“, ale stále mi to říkalo, že je to příliš dlouhé, takže jsem to vzdal):
1. V několika vašich článcích (omlouvám se, že jsem nesledoval, které konkrétně) byly termíny sociopat a psychopat použity jako totéž. proč tomu tak je? Pokud tomu rozumím, psychopati se rodí a sociopati se rodí, a přestože mohou vypadat stejně, ve skutečnosti jsou zcela odlišní. Nesouhlasil byste s tím?
2. Když čtu o různých poruchách osobnosti (zejména narcismu), mám pocit, že se s mnoha z nich dokážu ztotožnit. _hodně_ toho. Nemyslím si však, že jsem nutně narcista, BP nebo histrión. Možná bych byl, hodně z toho je jako můj přesný popis, ale mnohé se vůbec neshodují. Teď si uvědomuji, že je to spektrum a že většina lidí má pravděpodobně určitý stupeň narcistických obranných mechanismů a chování. Zajímá mě, jak skutečně poznat, co je „normální“. Stejně jako jsi napsal, že narcista bude dělat jen to, co je v jeho nejlepším zájmu, a nikdy nezmění své chování, pokud to nebude mít přímé důsledky pro něj. A tak jsem tady jako... nejsou všichni lidé takoví? Není to jen lidská přirozenost? Neděláme všichni to, co je v našem vlastním zájmu? Mohlo by mi záležet na tom, jak moje činy ovlivní ostatní, možná opravdu ano, do té míry, že se budu cítit špatně, pokud to bude mít negativní dopad na vás, a dokonce bych mohl zkuste se trochu _upravit_, ale pokud bych měl podstoupit _skutečnou oběť_, musela by to být nějaká odměna nebo vážný následek, který by mě přímo ovlivnil v. Co je tady vlastně normální? Podle mého názoru většina lidí jedná ve svém vlastním zájmu, většina lidí není příliš empatická nebo se k druhým nijak zvlášť nestará. Chci říct, jsou opravdu? Nebo jsou narcistické sklony _jen tak běžné_?
3. Z čisté zvědavosti a uvědomuji si, že na to bude těžké odpovědět a že vaše odpověď může být čistá spekulace, ale stále to bude _kvalifikovaná spekulace_. Uvádíte, že narcisté neumí milovat a neumí léčit. Co se stane s patologicky narcistickou ženou po porodu? Jako, co by cítila? Sama nejsem matka, a přestože mi nedávno bylo 30 a celý život mi říkali, že moje „biologické hodiny“ se nastaví „Až vyrostu“, stále necítím nic jiného než extrémní podráždění, kdykoli vidím dítě jakéhokoli věku, takže bych nevěděl, co milovat dítě hluboce by se to mohlo zdát, ale jak tomu rozumím, při porodu je tělo TAK plné hormonů, že se to nedá s ničím srovnat jiný. Evoluční to tak musí být; kdyby matky nemilovaly své děti zcela bezpodmínečně, lidský druh by s největší pravděpodobností již dávno vyhynul; děti jsou nesnesitelně potřebné, otravné a všechno berou rodičům, takže pokud tělo nenapumpovalo novopečené maminky extrémně silné hormony, díky nimž budou milovat své děti víc než cokoli na světě, mnozí rodiče by to pravděpodobně nechtěli Udělej to. Jak by se tedy cítila narcistka, která právě porodila? Co jejich mozek a tělo tvoří všechny hormony? Také, v _zcela_ teoretickém scénáři, co by se stalo, kdyby primární pečovatel o dospělého narcistu (který s tímto narcisem jako dítě špatně zacházel, a tím způsobil narcismus) se náhle stal milujícím a chápajícím a začal se k dospělému narcistovi znovu chovat jako k dítěti, bezpodmínečně je milovat a určovat jim hranice a rád k nim _být rodičem_ jako Dospělí. Neexistuje _žádná šance_, že by vývoj, který byl zastaven, mohl pokračovat a mohla by se zformovat osoba, v kterou měli vyrůst? Proč ne? Omlouvám se za spoustu hloupých otázek, jen mě to zajímá.
Děkuji!
Tohle mě bolelo! dne 23. června 2019:
Byl jsem diagnostikován na narcistickém spektru (a také asd) a tento článek je velmi urážlivý. Uznávám, že v každé situaci myslím nejprve na sebe a neuvědomuji si, co si ostatní myslí nebo co cítí, ale to neznamená, že je mi to jedno. Jen mě nenapadá nad tím přemýšlet. Cítím se provinile pokaždé, když je mi řečeno, že jsem udělal něco necitlivého. Nechci záměrně ubližovat lidem. Empatie je těžké si zapamatovat, ale ne nemožné. Nejsme psychopati. Zníš, jako bys psal o Dexterovi, ne o narcech. Je v tom velký rozdíl. Hlavní rozdíl je v tom, že nemáme zhoubné úmysly.. jsme prostě nedospělí.
Malý šaman (autor) z Maconu, GA dne 29. ledna 2019:
@John: Osobnost a identita nejsou totéž. Není to metafora. Identita patologicky narcistických lidí je často vážně narušena traumatem, podobně jako u Disasociativní poruchy identity. Ještě jednou, osobnost a identita nejsou totéž.
Hodně štěstí.
John dne 28. ledna 2019:
Tento článek je směšný. Jsem narcista. Myslím a chovám se způsobem, který uznávám, že je nezdravý, nesprávný a někdy i nevlídný k ostatním ve snaze udržet si své nestabilní sebevědomí. To mě však nedělá "zlomené". Osobnost není něco, co se může „rozbít“ na „kousky“, které jsou „rozbité“. Je to moc pěkné vizuální metafora a zdá se přesvědčivé, ale tyto termíny a fráze nejsou vysvětleny odkazem na žádná skutečná fakta o tom, jak známe mysl funguje. Narcismus v článku byste mohli nahradit téměř jakoukoli jinou poruchou osobnosti nebo nálady a stalo by se stále dávají smysl, protože mocné metafory nejsou podporovány analýzou procesů, na nichž je založen narcismus.
Pokud to čtou nějací další narcisté, nenechte se tímto článkem srazit. Upřímně řečeno, je nezodpovědné, že je to tak populární výsledek vyhledávání pro narcisty, kteří se snaží zlepšit sami sebe. Čelit poruše osobnosti a pracovat na sobě vyžaduje odvahu. Není nemožné se uzdravit a růst a nenechte nikoho, aby vám řekl opak.
Zdroj: psycholog
Malý šaman (autor) z Maconu, GA dne 09. prosince 2018:
Alice: Můžeš změnit své chování, když se ti to nelíbí. :)
alice dne 8. prosince 2018:
Tak jaký to má smysl? Proč jsem tu? Pokud se nemohu změnit, mohl bych také plně propadnout svému narcismu, že?
Scott dne 21. listopadu 2017:
No z těch důvodů, proč vůbec žiju, když není žádná naděje? Díky, že jsi mi dal naději, když žádná nebyla
