Top 5 mýtů o introvertech

Co je introverze?

Téměř jedinou definicí introverze je přijímání energie ze samoty. Existuje však více zvyků a vlastností, které jsou běžné mezi introverty, jako například:

• SMS místo volání
• Raději pracovat samostatně než v týmu
• Pozorování před zkoušením nových aktivit
• Pravidelné provádění činností, které vyžadují hluboké myšlení a soustředění

Introverze ve své podstatě není negativní a myslím si, že je důležité, aby to obklopovalo více povědomí a aby byly rozptýleny běžné mylné představy. Pokud má introvert negativní rysy, pak to souvisí spíše s jeho zvyky nebo jinými osobnostními rysy – ne s introverzí.

5 Nesprávné předpoklady o introvertech

1. Introverti nenávidí socializaci.
2. Introverti jsou stydliví.
3. Introverti jsou zlí a rezervovaní.
4. Introverti chtějí být extroverti.
5. Introverti nevědí, jak se bavit.

Mýtus č. 1: Introverti nenávidí socializaci

Introverti si užívají samotu více než průměrný člověk a obvykle preferují dělat aktivity sami. Nechtějí však zůstat stále sami –mohou být také osamělí. Stále si užívají a touží po sociální interakci, zejména s lidmi, se kterými se cítí dobře.

Introverti rádi vyhledávají aktivity a situace, které nejsou příliš stimulující, a raději navazují blízké vztahy s několika lidmi, než aby udržovali velký společenský kruh. Obvykle také považují konverzace jeden na jednoho a prostředí malých skupin za lepší než velká společenská setkání.

Mýtus č. 2: Introverti jsou stydliví

Někteří introverti jsou stydliví, ale nejsou všechny. Ve skutečnosti je možné, že někteří extroverti budou stydliví. Introverze a plachost jsou dva samostatné pojmy a jednou z mála podobných charakteristik, kterou oba mají, je omezená sociální interakce. Introverti a stydliví lidé také mohou preferovat tišší, intimnější prostředí.

Introverti čerpají energii z toho, že jsou sami, a jsou emocionálně vyčerpaní, když tráví hodně času s lidmi. Výzkumné studie ukazují, že introverti jsou citlivější na podněty prostředí, a proto ho potřebují méně, aby se cítili pohodlně. To se může projevit několika způsoby, jako je užívání si samoty, přemožení hlukem a davy lidí a touha držet se známých činností a rutin. I s těmito introvertními sklony spousta introvertů ví, jak být v případě potřeby společenský.

Na druhou stranu plachost pochází spíše ze strachu z interakce s lidmi. Může také zahrnovat strach ze společenského nesouhlasu. Navzdory tomu stydliví lidé obvykle stále chtějí jednat s ostatními. Cítí se prostě potlačeni, takže je pro ně těžké scházet se s novými lidmi a mluvit ve skupinách.

Mýtus č. 3: Introverti jsou zlí a lhostejní

Někteří lidé interpretují jednání introvertů jako hrubé a důvodem, proč jsou introverti považováni za hrubé nebo dokonce otravné, může být to, že neprojevují emoce tak často jako extroverti. Je pravda, že introverti mají obvykle potíže s tím, jaká slova použít, aby se vyjádřili. To však nutně neznamená, že introverti jsou nepřátelští. Jejich mozek zpracovává informace jinak než mozek extrovertů a introverti někdy raději sdělují své myšlenky, pocity a emoce lidem, kterým jsou blízcí.

Introverti mohou bojovat s vyhledáváním slov, protože jsou pravděpodobněji zpracuje informace důkladným způsobem a reflektovat vnitřně. Mezi introvertními lidmi putují podněty z vnějšího světa delší cestou v mozku, a to informace procházejí různými oblastmi mozku, které se podílejí na emočním myšlení, produkci řeči, rozhodování a Paměť. Protože tyto informace putují déle, introvertům trvá déle jednat a reagovat.

Také proto se pro mnoho introvertů snáze vyjadřují psaním. Psaní jim umožňuje lépe zpracovat to, jak myslí a cítí, protože je to mnohem pomalejší proces než mluvení. Mozky extrovertů na druhé straně přijímají informace krátkou cestou, která prochází oblastmi mozku, které zpracovávají dotek, chuť, zvuk a zrak.

Naše kultura si vytvořila ctnost žít pouze jako extroverti. Odradili jsme od vnitřní cesty, hledání centra. Takže jsme ztratili náš střed a musíme ho znovu najít.

— Anaïs Nin

Mýtus č. 4: Introverti chtějí být extrovertní

Introverti žijí ve velmi extrovertním světě, takže chápu, proč tento sentiment existuje. Často je preferována extroverze, která může v introvertech vyvolat pocit, že nejsou na svém místě. Ale říkají, že oni chtít Být extrovertem je poněkud špatné, protože to znamená, že introverti potřebují „opravu“. „Oprava“ znamená, že je něco rozbité, a introverze není vlastnost, kterou je třeba „opravit“.

Introverze je normální a zdravá a většina introvertů ráda získává energii ze samoty. Pokud je násilím připravíte o čas o samotě, může to vést k negativním účinkům, jako je emoční vyčerpání, snížená produktivita a problémy s koncentrací. Když se stýkají, mohou se chovat extrovertně kolem vybraného počtu lidí, ale to z nich nedělá extroverty. Znamená to jen, že dávají přednost socializaci s mírou.

Mýtus č. 5: Introverti nevědí, jak se bavit

Tento mýtus je pro mě zvláštní. Dokud introverti neubližují sobě ani ostatním, pak by na jejich přístupu k zábavě nemělo záležet. Existují různé životní styly a to, co je zábavné pro jednoho člověka, nemusí bavit jiného.

Introvert může rád pracovat z domova, zatímco extrovert může rád trávit čas se svými přáteli několik hodin denně. Introvert může být otrávený při pomyšlení, že jde na velkou párty, zatímco extrovert může šílet poté, co se déle než týden nesetkává s přáteli. To vše je naprosto v pořádku a to, jak se člověk rozhodne bavit, si nezaslouží ostudu.

Introverze je nepochopena

Introverti mají někdy ve společnosti negativní pověst, ale introvertní potřeba samoty není špatná. Jakmile se lidé pokusí porozumět introverzi, mnozí si uvědomí, jak kreativní a bystrí mohou být introverti.

Tento obsah je přesný a věrný podle nejlepšího vědomí autora a nemá nahrazovat formální a individualizované rady od kvalifikovaného odborníka.

© 2022 Charlene H