Ludwig van BeethovenÓda na radost byla zkomponována v roce 1824 v poslední větě jeho poslední a pravděpodobně nejslavnější symfonie, Symfonie č. 9. Premiéra se konala ve Vídni 7. května 1824 a i přes její nenacvičený a nedostatečně nacvičený přednes bylo publikum u vytržení. Bylo to poprvé, co se Beethoven objevil na jevišti po 12 letech.
Na konci představení (ačkoli některé zdroje uvádějí, že to mohlo být až po 2. větě), bylo řečeno, že Beethoven pokračoval v dirigování, i když hudba skončila. Jeden ze sólistů ho zastavil a otočil, aby přijal jeho potlesk. Publikum si bylo dobře vědomo Beethovenova zdraví a ztráty sluchu, takže kromě tleskání vyhazovali do vzduchu klobouky a šátky, aby viděl jejich ohromný souhlas.
Sborová symfonie
Tato symfonie je považována za mnoho předních muzikologové být jedním z největších děl západní hudby. Co ji činí tak zvláštní, je Beethovenovo použití lidského hlasu; byl prvním významným skladatelem, který ji zahrnul do symfonie. To je důvod, proč často uvidíte Symfonii č. 9 označovanou jako
Německý text „Óda na radost“.
Text „Óda na radost“, který Beethoven použil, a mírně upravený, napsal Německý básník, Johann Christoph Friedrich von Schiller, v létě 1785. Bylo to oslavná báseň řeší jednotu celého lidstva.
O Freunde, nicht diese Töne!
Sondern laßt uns angenehmere anstimmen,
a freudenvollere.
Freude!
Freude!
Freude, schöner Götterfunken
Tochter aus Elysium,
Wir betreten feuertrunken,
Himmlische, dein Heiligtum!
Deine Zauber binden wieder
Was die Mode streng geteilt;
Alle Menschen werden Brüder,
Wo dein sanfter Flügel weilt.
Wem der große Wurf gelungen,
Eines Freundes Freund zu sein;
Wer ein holdes Weib errungen,
Mische seinen Jubel ein!
Ja, wer auch nur eine Seele
Sein nennt auf dem Erdenrund!
Und wer's nie gekonnt, der stehle
Weinend sich aus diesem Bund!
Freude trinken alle Wesen
An den Brüsten der Natur;
Alle Guten, alle Bösen
Folgen ihrer Rosenspur.
Küsse gab sie uns und Reben,
Einen Freund, geprüft im Tod;
Wollust ward dem Wurm gegeben,
Und der Cherub steht vor Gott.
Froh, wie seine Sonnen fliegen
Durch des Himmels prächt'gen Plan,
Laufet, Brüder, Eure Bahn,
Freudig, wie ein Held zum Siegen.
Seid umschlungen, Millionen!
Diesen Kuß der ganzen Welt!
Brüder, über'm Sternenzelt
Muß ein lieber Vater wohnen.
Ihr stürzt nieder, Millionen?
Ahnest du den Schöpfer, Welt?
Takový' ihn über'm Sternenzelt!
Über Sternen muß er wohnen.
Anglický překlad „Óda na radost“.
Ó přátelé, už žádné tyto zvuky!
Pojďme zpívat veselejší písně,
Další písničky plné radosti!
Radost!
Radost!
Radost, jasná jiskra božství,
dcera Elysia,
Šlapeme inspirováni ohněm
Uvnitř tvé svatyně.
Tvá magická síla se znovu spojuje
Všechen ten zvyk rozděluje,
Všichni muži se stanou bratry,
Pod vlivem tvých jemných křídel.
Kdokoli vytvořil
Trvalé přátelství,
Nebo vyhrál
Pravá a milující manželka,
Všichni, kdo mohou nazvat alespoň jednu duši svou,
Připojte se k naší písni chvály;
Ale kdo nemůže, musí se plížit slzami
Pryč z našeho kruhu.
Všechna stvoření pijí radost
Na přirození prsa.
Spravedlivé a nespravedlivé
Stejně chutná její dar;
Dala nám polibky a ovoce vinné révy,
Vyzkoušený přítel až do konce.
I červ může cítit spokojenost,
A cherub stojí před Bohem!
S radostí, jako nebeská tělesa
Které poslal na jejich kurzy
Skrz nádheru nebeské klenby;
Takže, bratři, měli byste běžet svůj závod,
Jako hrdina jde k vítězství!
Miliony, objímám vás.
Tento polibek je pro celý svět!
Bratři, nad hvězdným baldachýnem
Tam musí bydlet milující otec.
Padnete v uctívání, vy miliony?
Světe, znáš svého stvořitele?
Hledejte Ho v nebesích;
Musí přebývat nad hvězdami.
„Óda na radost“: Celosvětový význam
V roce 1972 učinila Rada Evropy svou oficiální hymnou Beethovenovu „Ódu na radost“. O několik let později, v roce 1985, učinila totéž Evropská unie. Ačkoli Schillerův text není v hymně zpíván, hudba vyjadřuje stejné myšlenky svobody, míru a jednoty.
Během první světová válkaNěmečtí zajatci zajatí Japonskem uvedli své věznitele do Beethovenovy 9. symfonie. Po letech ji začaly hrát japonské orchestry. Poté, po ničivých událostech druhá světová válkaMnoho japonských orchestrů ji začalo hrát na konci roku v naději, že přivede dostatek diváků, kteří pomohou financovat úsilí o rekonstrukci. Od té doby se stalo japonskou tradicí provedení Beethovenovy 9. symfonie na konci roku.
V mnoha anglických kostelech je hymnus „Joyful, Joyful we adore you“ napsaný v roce 1907 americkým autorem Henry van Dykem nastaven a zpíván na Beethovenovu melodii „Óda na radost“. Snad nejpopulárnější moderní nahrávku hymny lze slyšet ve filmu z roku 1993, Sesterský zákon 2, zpívaná Lauren Hill a obsazení.
