Vždy jsem měl pocit, že Phil Collins je trochu špatný rap, pokud jde o jeho význam jako důležitého pop/rockového umělce 70. a 80. let a dále. Nikdy nebyl kritickým miláčkem jako Peter Gabriel, frontman skupiny Genesis, který mu předcházel a vždy se ubíral cizí, kritičtější cestou respektovanou cestou. Přesto si myslím, že jeho nejlepší dílo z 80. let neustále odhaluje mistrovský smysl pro psaní písní a působivý závazek k dokonalosti a vášni v jeho vystoupeních. Zde je chronologický pohled na ty nejlepší písně z velmi úspěšné sólové kariéry Phila Collinse z 80. let.
"Znovu mi chyběl"
S příchodem 80. let jak Phil Collins, tak jeho multiplatinová kapela Genesis začali ve svých nejlepších písních energicky a efektivně využívat lesní rohy. Tato jemná melodie z Face Value z roku 1981 představuje skvělý příklad takové instrumentální diverzifikace, ale víc než to září jako jedna z Collinsových nejchytřejších a nejnechutnějších melodií jeho dlouhého sóla kariéra. K maximálnímu solidnímu napomáhá zpěvákův energický a až poněkud razantní vokální projev psaní písní tady funguje, protože refrén i zdlouhavý most stojí docela příznivě vedle žádný
„Ve vzduchu dnes večer“
Většina fanoušků rockové hudby pravděpodobně našla mnohem více zásluh v této temné a náladové skladbě od Nominální hodnota než zpěvaččina tvorba z pozdějších 80. let – která, pravda, upřednostňovala jemné balady. Výsledkem je, že tato melodie je nadále vysílána v rockovém rádiu a jako emocionální doprovod sportovních událostí. Navíc si zachovává překvapivě silný náskok díky svému hrozivému, téměř ošklivému tónu velmi neočekávané od obecně přátelského Collinse („Kdybys mi řekl, že se topíš / nepůjčil bych ti ruka"). Ale samozřejmě hlavní vizitkou této písně byla vždy příležitost pro bitchin' air drums blízko konce.
"Už mě to nezajímá"
Další záležitost zaměřená na bicí pro Collinse, tato píseň také pevně spadá do kategorie rocku především kvůli svému hněvu a intenzitě. Nicméně si také zachovává silnou vazbu na Collinsovu práci s Genesis, protože úvodní klávesové napětí velmi připomíná zvuk této kapely. Všechny tyto ingredience umocňují další vášnivý vokální výkon od Collinse, a co je důležitější, umělcovo aranžmá jeho melodie – další nezapomenutelná – dělá naprosté zázraky. Tato píseň stěží prolomila popovou Top 40, což je obzvlášť škoda, pokud to mělo nějaký vliv na Collinsovo rozhodnutí zmírnit svůj zvuk v budoucnu.
"Navzdory všem očekáváním"
Takové vyhlazování Collinsových hran se na této baladě může zdát zjevné, ale naštěstí i tak stojí jako jedna z jeho nejlepších písní. Skladba ze stejnojmenného filmu z roku 1984 se ukázala být Collinsovým prvním popovým hitem č. 1 a je toho umístění více než hoden jak z hlediska popularity, tak kvality. Collins měl vždy dar teatrálnosti a skutečnost, že až doteď tento talent nevyužil, mohl souviset s tím, že se k tomu ještě nedopracoval. Koneckonců zde není žádná cynická honba za popovým úspěchem, jen strhující milostná píseň napsaná, zaranžovaná a krásně zahraná.
"Naruby"
Když v roce 1985 vyšel hit No Jacket Required, Collins se téměř kompletně proměnil z rockového umělce na plnohodnotného popového zpěváka. Tato podceňovaná melodie mu nicméně pomohla udržet se jednou nohou v bývalém teritoriu, a to především díky svému power-akordu poháněnému, ale melodickému refrénu. Ve slokách Collins produkuje další melodii znějící jako Genesis a most (minus nějaký neuvážený saxofon) najde způsob, jak vytvořit vítanou odbočku, která píseň jen vylepší. Bohužel se opět popový úspěch vyhnul této skladbě, což možná přimělo Collinse, aby ztlumil kytary.
"Vezmi mě domů"
I když jsem měl před pár lety kamaráda z práce, který otravně serenádoval celou kancelář posměškem ztvárnění refrénu této písně, stále se cítím nucen ji sem zařadit na památku její vzletné pop music statečnost. Collins opět pěkně boduje vysoce přístupnou melodií, která spolu s jemným cinkáním klávesy, mu umožnily maximální výkon v hitparádě popu Billboard, soudobého dospělého a mainstreamového rocku grafy. Taková rozmáchlá přitažlivost a všestrannost se štědře rozlévá z pomalu narůstající sloky skladby a poté exploduje do jejího možná až příliš zpěvného refrénu.
"Přál bych si aby pršelo"
Pro tuto atmosférickou baladu z roku 1989... Ale vážně, Collins udělal chytré (a vážné) rozhodnutí získat legendárního kytaristu Eric Clapton poskytnout vkusný doprovod. Jako obvykle zde Collins dodává nezapomenutelně příjemnou, i když nenáročnou melodii, ale to, co opravdu dělá skladbu zvláštní je srdečné aranžmá, které dovedně vyždímá každý možný kousek emocí výkon. Clapton si za to jistě zaslouží určitou zásluhu, ale Collins si za to opravdu zaslouží pochvalu důsledná schopnost překonat své poněkud středně silné tendence s vášní a veteránem hudebník důvtipný.
"Pamatuješ si?"
Ačkoli se tato skladba až do roku 1990 nedostala do hitparády jako singl, hodlám ji do tohoto seznamu vtěsnat, protože …...Ale vážně byl vydán na konci roku 1989 a já jsem ho určitě důkladně poslouchal, než začala nová dekáda. Uvědomuji si, že to pro můj retroaktivní faktor chladu dělá málo, ale sakra, některé věci jsou stejně beznadějné. Pokud jde o píseň, dobře si ji pamatuji jako sugestivní baladu, která zachycovala univerzální smysl pro romantickou touhu, zejména pomocí své teskné hudební video. Účinně to také znamená konec Collinsovy práce rockového umělce, ale alespoň to není žádný kompromis kvality.
