„Mohu ti předepsat kvetiapin, ale hodně přibereš. Je to v pořádku?"
Chvíli mi trvalo, než jsem svému psychiatrovi odpověděl. Dávala mi léky na nespavost, která se během pandemie jen zhoršovala. Volně prodejné léky na spaní už nezabíraly. Nebyla to ani předchozí pilulka, kterou předepsala, Temazepam. Od další manické epizody mě dělilo jen pár nocí špatného spánku. To se děje s bipolární poruchou. Jeden symptom se přelévá do druhého, dokud z vás nevzlykají nepořádky a přestanete ovládat své myšlenky, pocity nebo činy.
Musel jsem se spánkem něco udělat. Ale bál jsem se, že to udělám na úkor svého těla. V průběhu pandemie jsem už přibral. Tohle však bylo jiné. Obětoval bych své už tak otřesené duševní zdraví jen proto, že jsem nechtěl přibrat?
Na tom být tlustý není nic špatného. Teoreticky to vím, ale aplikovat tuto logiku na sebe byl jiný příběh. Většinu svého života jsem se potýkal s představou o svém těle, od nespecifikované poruchy příjmu potravy na univerzitě až po kolísavé přibírání na váze kvůli PCOS. A často jsem se obával, že si ostatní myslí, že se o sebe nestarám.
“Můj terapeut mi připomíná, že ‚hubenost se nerovná štěstí.‘ A já vím, že má pravdu.”
Logicky vím, že přibírání na váze neznamená, že člověk ochabuje sebepéčí, ale ta myšlenka mě stejně pronásleduje. V médiích je více než dost rétoriky, která přirovnává přibírání na váze k „nechat se jít“. A i když vím, že jsem duševně a fyzicky zdravější, než jsem kdy byl, jsem také mnohem, mnohem těžší. Takže se připravuji na hrubé komentáře členů rodiny o mém těle. Jsem vždy připraven bránit se jejich úsudku o tom, jak vypadám.
Můj terapeut mi připomíná, že „hubenost nerovná se štěstí“. A vím, že má pravdu.
Když jsem byl hubenější, byl jsem ve velké depresi a nebyl jsem schopen se o sebe postarat. Prožíval jsem dny bez spánku, téměř jsem nejedl, měl jsem záchvaty pláče a dokonce jsem měl halucinace. Častěji jsem byl sám sobě nebezpečný. A upřímně? Vím jen, že jsem měl tyto příznaky, protože jsem to řekl přátelům a napsal jsem o tom deník. Na tu dobu nemám moc vzpomínek. Výpadky paměti jsou běžné Deprese. Jistě, byl jsem asi o 50 kilo lehčí, ale byl jsem také 50krát vytažený z pantů. A stále jsem nebyl spokojený se svým tělem.
Měl jsem dvě možnosti: mohl jsem přestat užívat léky – a podstoupit tak rizika, která s sebou přináší bipolární porucha, jen abych znovu zhubl. Nebo bych mohl přijmout své nové tělo, překonat svůj stud a zůstat na život zachraňujících lécích.
V jádru si uvědomuji, že se za sebe stydím. V hloubi duše se stydím jak za své rychlé přibírání na váze, tak za slabé duševní zdraví. Trávím spoustu času vymlouváním se na obojí. Ale také se stydím za to, co o mně všechno tato vina říká.
Jak si mohu říkat body-positivní feministka, když se dívám do zrcadla a o svém vlastním těle přemýšlím jen negativně? Kdo jsem, abych sdílel poselství sebelásky, když je stěží dokážu aplikovat na sebe?
“Pomalu, a jen když to beru jeden den po druhém, se učím méně se stydět za svou realitu. I když jsem nejtěžší, co jsem kdy byl, jsem také nejstabilnější – a to kvůli mým lékům.”
Od té doby jsem splnil svůj předpis. Pomalu, a jen když to beru jeden den po druhém, se učím méně se stydět za svou realitu. I když jsem nejtěžší, co jsem kdy byl, jsem také nejstabilnější – a to kvůli mým lékům. Původně mi byla nasazena nižší dávka, ale nyní jsme ji zdvojnásobili. Ze začátku jsem trochu přibral a vím, že přiberu víc.
Ale užívání mých léků je forma péče o sebe. Umožňuje mi dostat se dostatečně spát. Napomínat se, že přibírám na váze při pokusu o sebeobsluhu, není péče o sebe.
A dlužím si za to, že se starám o sebe sama, jako je užívání léků, vaření vlastních jídel a nákup oblečení, ve kterém se cítím dobře. Starám se také o sebe tím, že filtruji své zdroje na sociálních sítích, abych pravidelně viděl lidi, kteří vypadají jako já – a méně lidí na nezdravé stravě. Zbavuji se oblečení, které mi už nesedí, místo toho, abych se tím zabýval sám. Těším se, až najdu nový šatník pro toto nové tělo.
Protože to není váha, co je třeba shodit, ale moje hanba kolem toho. Stejně jako beru léky, musím na tom pracovat každý den. Ale naplním sebeláskou stejným způsobem, jakým budu doplňovat své léky.
“Protože to není váha, co je třeba shodit, ale moje hanba kolem toho.”
SOUVISEJÍCÍ ČTENÍ
